7. 3. 2009

7.3.2009

Lavinka v Anglii

Začátkem roku 2008 se nase Avalanche kvalifikovala v Praze na Cruft´s 2009. Měsíc po ní se v polských Katowicích kvalifikoval i její tatínek Venture.

Odstartovali tak dlouhou řadu událostí, na konci kterých jsme s Avenkou, Dášou, sestrou Martinou a jejím přítelem Tomášem vyrazili v pondělí 2.3. do anglického Birminghamu.

Byla to trochu jiná cesta než vloni, to jsme doprovázeli dvě svoje perličky, Mimi a Bastiena, letos, po Vikíškově úmrtí, s námi vyrazila perla jen jedna, zato “opravdu naše”, Avenka, fenečka, kterou jsme vypiplali od samotného jejího narození.

Poučeni z minulého roku, kdy jsme na místě zaplatili za trajekt cca 300 Euro, jsme nyní objednali zpáteční lístek v jedné pražské agentuře, kde vycházel jen na necelých 90. Avenka si pro jistotu “vypůjčila” od sestřiných kavalírů pískacího pejska (doteď nevrátila:-)), Tomáš vzal s sebou sadu nářadí na případné opravy auta (dva dny před odjezdem začalo zlobit lanko u spojky a ukázalo se, že sehnat nové je docela oříšek), nastavili jsme navigaci a vyrazili za dobrodružstvím.

Slečna v krabičce se celou cestu chovala velice způsobně a při každé změně směru trvala i na následném zařazení do levého či pravého pruhu, prostě pohoda. Jen v Německu jsme chvíli měli obavy, neboť prohlásila něco v tom smyslu, že máme takto pokračovat 580km a zmlkla.

Ekonomická krize se nevyhla ani Belgii, tentokráte neprobíhaly žádné “bílé noci”, naprostá většina dálnice tonula ve tmě.

—

Již osvědčený hotýlek nás opět vřele uvítal, copak nás, hlavně naši Ave. Avenka směla všude – chodila s námi na snídaně i večeře do místní restaurace, mohla s manažerkou nahlížet do jednotlivých pokojů při úklidu, kontrolovala, používají-li zaměstnankyně správné uklízecí prostředky a postupy, prostě, stala se miláčkem hotelu. A nejen hotelu. V Coventry i Birminghamu, které jsme navštívili a pěšky “prolezli křížem krážem”, Avenka nahlédla snad do všech možných obchodů, zpočátku vždy způsobně čekala s někým z nás venku, ale většina prodavačů, zejména starších lidí, si její návštěvu uvnitř vždy vyžádala.

Na samotné výstavě se u ní zastavovali angličtí chovatelé a ptali se, z jaké je stanice. Říkali jsme, že je z Čech a oni si ji stavěli na stůl a uznale pokyvovali hlavou, jakože vidí opravdu anglický tip kokra, že je to zvláštní, že není od nich. Bylo to úžasné!!! Ani nám pak moc nevadilo, že v samotné soutěži se Ave neprosadila do užšího výběru, našla si tolik příznivců a získali jsme díky ní tolik kontaktů, že více ani nemohla dosáhnout.

—

Výstava v nás i letos zanechala nezapomenutelné dojmy, umocněné samozřejmě i Avenčiným úspěchem, zejména u starší generace Angličanů. Pár dnů, které jsme měli možnost strávit mezi lidmi v hotelu i na procházkách ve městech, na nás působilo jako hojivý balzám na stres z neuvěřitelného shonu doma. Budeme-li moci, rádi se do Anglie opět příští rok vrátíme, seznámit se s novými lidmi, vidět nové psy a zažít znovu takové nádherné dny.