7. 3. 2008

7.3.2008

CRUFT´S 2008

Bastien s Dášou v Anglii

V pátek 7.3. se plní náš sen a my vstupujeme se svými dvěma kokry na výstaviště v Birminghamu. Nacházíme svoji halu i kruhy, delší dobu nám zabírá nalezení příslušných “kójí”, jež jsou našim psím kamarádům přiděleny. Už je máme, jsou kousek od obou prostorných kruhů, takže dobře uvidíme a můžeme zůstat s nimi.

Rozkládáme plátěnou přepravku a umisťujeme do ní Mimi a Bastiena, kteří okamžitě usínají. Před boxy stavíme stůl a začínáme pozorovat okolostojící vystavovatele. Zjišťujeme, že naprostá většina psů je umístěna sice v boxech, ale ve vlastních výstavních klecích, přece jenom tam mají psi největší klid a majitelé se nemusejí bát nechat je chviličku o samotě.

Všichni psi sedí či polehávají, pouze jeden modrý bělouš napravo od nás neustále povykuje, ostatní zachovávají stoický klid a spořádaně čekají, až na ně přijde řada.

Čekání je opravdu dlouhé, fenky začínají v 8.30, psi v 9, pomalu se v kruzích objevují ti nejmladší účastníci. Střídáme se a postupně se chodíme dívat blíže ke kruhům, kolem nichž se na připravených židlích usadilo velké množství diváků. S překvapením zjišťujeme, že posuzování probíhá trochu odlišně od toho, nač jsme byli prozatím zvyklí.

Nejdříve se všichni vloudají do kruhu, poté uvedou psy do výstavního postoje a na pokyn rozhodčího obejdou kruh jednou dokola. Načež si první majitel jde připravit psa na stůl k posouzení, jakmile pejska sundává dolů a uvádí ho do pohybu, okamžitě již staví další toho svého. Nedochází tedy k žádným prodlevám.

Nedochází ani k žádnému vyřazování, jak jsme zvyklí z jiných výstav, rozhodčí nikomu nediktuje žádné posudky a každý posouzený pes se staví do kruhu zpátky, nezadávají se výborné ani velmi dobré, prostě pes je na Cruftu a basta, ať si svoji účast pořádně užije. Je to nádherné.

Po posouzení vybírá rozhodčí užší okruh finalistů a z těch pak určuje pořadí. Pan Shields vybírá vždy jen pět fen, které se poté umísťují, paní Young vybírá osm fimalistů, z nichž určuje nejlepších pět.

Čekání na posouzení je dlouhé, v jedné třídě je v průměru 20 psů, účastníci si krátí dlouhou chvíli hovorem s diváky, kteří je sami oslovují a ptají se na toho kterého psa. Pejsci se zatím baví podle svého, někteří způsobně stojí, jiní sedí, jsou i ležící či válející se psi a jeden dokonce vesele pobíhá kolem pána s plastovým kelímkem v tlamičce. Nikdo nikoho neokřikuje, nikdo se na nikoho pohoršeně nedívá, vždyť ta akce je přece pro psy, tak ať si ji užijí.

S překvapením pozorujeme věkový průměr vystavovatelů, snad ani jeden profesionální handler, naprostá většina lidí jsou přímo chovatelé, věkově řádově mezi padesáti a sedmdesáti lety, všichni se tu sešli, aby na největší výstavě na světě prezentovali svoje odchovy. Z jejich oblečení, vystupování, hovoru i vztahu ke psům je vidět, že účast zde je pro ně (stejně jako i pro nás) velice prestižní záležitostí. S blahosklonností sobě vlastní nás mezi sebe přijímají, ptají se, odkud jsme přijeli, a sotvaže uvádíme na pravou míru, že opravdu nejsme z Německa, ale z Čech, začínají jeden druhému se zájmem ukazovat na naše chlupaté kamarády a slyšíme obdivné “ti jsou z Československa”.

Vedle nás stojí pár se dvěma barevnými kokry. Paní si přináší kuře a samozřejmě nabízí kousek i svým psům. Bastien zrovna trčí z přepravky a obdivuje to kuře s tak andělským výrazem ve tváři, že se paní s úsměvem ptá, může-li, a podává mu pořádný kousek. Slastné mlaskání probouzí Mimi, a tak v legraci říkám paní, že máme ještě jednoho schovaného, kterému bude líto, že nic nedostal. Paní kývá hlavou, jako že to se rozumí samo sebou, odbíhá a po chvilce se vrací s novou porcí, z níž může dostat i Mimi.

Náš celkový poznatek z čekání na posouzení je veskrze kladný – chcete-li si prohlédnout či prošahat nějakého psa, který vás zaujal, stačí slušně požádat majitele, ochotně vám ve všem vyhoví.

A je to tady!!!

Mimi s Dášou se konečně dočkaly a společně se 14 dalšími fenkami, soutěžícími v otevřené třídě, v naprosté většině anglickými šampionkami, kráčejí do výstavního kruhu. Obcházejí kolečko, stojí na stole, ťapkají do trojúhelníku (který je u každého psa zakončen ne uvedením do postoje, ale prostě jen zastavením, aby rozhodčí viděl, jak opravdu pes umí stát sám, aniž by mu majitel pomáhal). Závěrečné uvedení do postoje a výběr pěti nejlepších – Mimi mezi nimi chybí. Jsme tak nadšeni tím, že mohla v tom kruhu vůbec být, že nezbývá vůbec čas na nějaké zklamání.

Bereme Mimi zpátky do přepravky a předáváme Bastiena jeho chovateli, s nímž jsme domluveni na předvedení. Vždyť co může být pro chovatele lepšího, než si předvést svoje štěně na tak prestižní výstavě, postavit se do kruhu společně se všemi ostatními a vědět, že ten chlupáč, který se mi motá pod nohama, se mi narodil doma, vychoval jsem si ho a našel jsem mu nový domov. Doufáme, že něco podobného zažijeme v roce 2009 s Avalanche, kterou jsme na příští Cruft kvalifikovali.

Čekáme ještě asi hodinu a pak již přichází řada na otevřenou třídu psů. Bastien s Pavlem vcházejí do kruhu, s nimi dalších 18 psů, z valné většiny anglických šampionů a interšampionů. Známé kolečko, posouzení na stole – palce, které pevně držíme, máme celé zmodralé, je vidět, že paní rozhodčí Bastiena nezná, zatímco ostatní jsou na stole krátkou dobu, on tam stojí snad pět minut a je mu počítána téměř každá kost v těle .  Trojúhelník, zastavení, postoj všech účastníků a výběr osmi nejlepších do užšího finále. Bába je tam !!!

I kdyby již nikdy nic podobného nedokázal, jako nejmladší se dokázal postavit do té nejtěžší třídy a řadu šampionů, o který jsme předtím jen četli a snili, že je někdy uvidíme, dokázal nechat za sebou. Nic na tom pro nás nemění skutečnost, že skončil “až” 6.-8. Škoda, že se určovalo pouze pět míst, vloni jich ve třídě otevřené bylo oficiálně zadáváno sedm.

Držíme Mimi s Bastienem v náručí a pořád nemůžeme uvěřit, že událost, na kterou jsme se rok těšili, právě probíhá a pomalu končí. Čekáme na vyhlášení BOB, o tento titul se utkává krásná černá fenka z CHS, odkud pochází Bastienův tatínek (fandíme jak diví:-))) a nádherný černý pes. Oba jsou posouzeni, ale rozhodčí se nemohou shodnout, každý trvá na svém kandidátovi. Jsme trochu zmateni, ale opět vítězí anglický stoický klid, paní vystavovatelky si jdou prozatím sednout mezi diváky, dávají psům napít, baví se s lidmi kolem sebe a čekají. Pán a paní rozhodčí popíjejí čaj, o něčem diskutují a rovněž čekají. A tak čekáme také.

Po půl hodině do kruhu vchází rozhodčí, nominovaná pro takovéto případy, a znovu oba finalisty posuzuje. Poslední kolečko, postoj a vyhlášení vítěze.

Vyhrává cca dvouletá fenečka z CHS Asquanne!!! Moc to jí i její chovatelce přejeme. Stejně jako následný úspěch ve skupině, v níž končí druhá, za americkým kokršpanělem.

Pomalu balíme, ale ještě si neodpustíme porozhlédnout se po okolních stáncích, dá se tady sehnat snad vše, nač si vaše srdce vzpomene:-).

Všechny kruhy již jsou opuštěny, když se pomalu suneme k východu.

Po krátkém bloudění dorážíme na hotel a odebíráme se rovnou na večeři, kde se, stejně jako včera, radují psí tanečníci z vítězství, tentokráte ovšem vyhrála jiná členka skupiny, což, jak se zdá, je ještě více rozjařilo. Ihned se ptají na ty kokry, které vedli ráno na výstavu, když se dozvídají o Bastienovi, uznale pokyvují hlavami a říkají, že rozhodně musíme přijet i příští rok, protože tímhle tempem bude brzy BOB.

Jsou moc milí .